Počátky Dračí dynastie

Rod Targaryen byl jedním ze čtyřiceti starověkých šlechtických rodů známých jako dračí páni, kteří vládli Valyrii, mocné říši rozkládající se na velké části Essosu. Targaryeni však nepatřili mezi nejmocnější rody. Rodina žila ve Valyrii, dokud Daenys Targaryen, známá také jako Daenys Snílek, dcera lorda Aenara Targaryena, neměla vize o katastrofě, která Valyrii postihne. Aenar prodal své statky ve Valyrii a přestěhoval své manželky, děti, další příbuzné, otroky, bohatství a pět draků (včetně Baleriona) na Dračí kámen, ostrov u vjezdu do Černovodého zálivu a nejzápadnější výspu valyrijského vlivu, kde v roce 114 BC převzal stejnojmenný hrad. O dvanáct let později postihla Valyrii Zkáza, což vedlo ke kolapsu Svobodného držení. Targaryeni byli jediní přeživší dračí jezdci z Valyrie. Během následujícího století čtyři z pěti draků rodu Targaryen zahynuli, přežil pouze Balerion. Nicméně na Dračím kameni se z vajec vylíhli dva noví draci, Vhagar a Meraxes.​

​

Během století po Zkáze, které bylo kvůli násilným bojům o moc v Essosu nazýváno Stoletím krve, se Volantis pokusil ovládnout bývalé valyrijské kolonie. Většina ostatních Svobodných měst se proti Volantisu vzbouřila a ke konci Století krve mladého lorda Aegona Targaryena, jezdce na drakovi Balerionovi, oslovila města Pentos a Tyrosh s návrhem na spojenectví. Aegon vzlétl na Balerionovi, setkal se s knížetem Pentosu a následně zamířil do Lysu, kde zapálil volantiskou flotilu. Poté se vrátil na Dračí kámen a obrátil svou pozornost k západu, který ho vždy zajímal.

​

Aegonovo dobytí

Aegon Targaryen, lord Dračího kamene, si přál sjednotit Sedm království Západozemí pod jedním vládcem. Mírně přes sto let po Zkáze Valyrie, v roce 2 BC, zahájil svou invazi, při níž mu pomáhaly jeho dvě sestry a manželky, Rhaenys a Visenya. Všichni tři byli jezdci na dracích a v boji využili své draky, Baleriona, Meraxes a Vhagar. Aegonovo dobytí trvalo dva roky – začalo Aegonovým vyloděním u ústí řeky Černovodý proud s malými silami a skončilo Aegonovým pomazáním na krále Nejvyšším Septonem ve Starém městě.

​

Během tažení byl vyhlazen rod Hoare, králové Ostrovů a Řek, při vypálení Harrenova, přičemž Aegon udělil říční krajinu rodu Tully. Rod Durrandon, Bouřní králové, byl poražen v Bitvě poslední bouře a nahrazen rodem Baratheonů, jehož zakladatel Orys byl Aegonovým nevlastním bratrem. Visenya zajistila podrobení Poloostrova kleští, ale Dorne se odmítlo vzdát Rhaenys. Rod Gardener, Králové Údolí, padl v Bitvě ohnivého pole a byl nahrazen rodem Tyrell. Rod Lannister, Králové Skály, se vzdal následující den. Místo střetu s dračí silou se rody Starků a Arrynů podvolily Targaryenům. 

​

Z mečů svých nepřátel vytvořil Aegon Železný trůn a dynastie, kterou založil, vládne už skoro přes sto let. Aegon si na místě svého vylodění nechal postavit dřevěnou pevnost Aegonfort, dnešní Rudou Baštu, a kolem ní vyrostlo město Královo přístaviště, nové hlavní město království. Dračí kámen zůstal v držení Targaryenů a byl jedním z Aegonových oblíbených míst. Oblast kolem Králova Přístavište včetně odtržených území od Říčných krajin, Bouřlivých krajin, Západních krajin a Roviny se stala známou jako Korunní země.

​

První dornská válka

V roce 4 po Dobytí pokračovaly Aegonovy války První dornskou válkou, během níž se on a Rhaenys pokusili podrobit Dorne. Válka byla krvavá a v roce 10 AC při ní zahynula královna Rhaenys i její drak Meraxes. Ve stejném roce došlo k pokusu o atentát na Aegona, což vedlo k vytvoření Královské gardy, která má za hlavní úkol střežit krále a jeho rodinu.

​

Válka skončila v roce 13 AC, kdy princ Nymor Martell poslal svou dceru Derii do Králova přístaviště s dopisem a lebkou Meraxe. Obsah dopisu nebyl nikdy zveřejněn, ale Aegon druhý den souhlasil s ukončením války.

​

Synové a vnuci Draka

Aegon I. Targaryen zemřel v roce 37 AC a na trůn nastoupil jeho nejstarší syn Aenys I. Targaryen. Nový král téměř okamžitě čelil čtyřem povstáním, která vzešla z nespokojenosti, touhy po pomstě a odporu vůči Targaryenům. Během prvního roku své vlády vypukla v říši čtyři. První z nich se odehrálo v říčních krajinách, kde se zbojník známý jako Rudý Harren prohlásil za vnuka Harrena Černého. Harren a jeho muži obsadili Harrenhall a zabili lorda Gargona Qoheryse. Na Železných ostrovech začal muž, který se vydával za kněze-krále Lodose, shromažďovat stoupence, zatímco v Dornských pomezích začal tzv. Král Sup shromažďovat armádu Dornů toužících pomstít zkázu, kterou Dorne utrpělo během První dornské války. Nakonec v Údolí byl lord Ronnel Arryn zajat a zabit vlastním bratrem, Jonosem Arrynem. Vzpouru v Údolí potlačil až prince Maegor, který jako pobočník a bratr krále, porazil Jonose a spolu s jeho muži ho pověsil. Když všechna tato povstání konečně skončila, Aenys odměnil všechny lordi a rytíře, kteří vedli své síly proti rebelům, zlatem, tituly a zeměmi.

​

Největší hrozbou se však stala církev Víry Sedmi. Targaryeni sice byli stoupenci Víry, ale porušovali její zákony incestními a polygamními sňatky. Když se roku 39 AC Maegor oženil s lady Alys Harroway, mezitím co už byl ženat s lady Ceryse Hightower, byl zbaven úřadu a na pět let poslán do exilu v Essosu. V roce 41 po Dobytí vyvolal král Aenys rozruch tím, že provdal svou dceru Rhaenu za svého syna Aegona, což vedlo k povstání Víry. Aenys uprchl na Dračí kámen, kde v roce 42 AC zemřel. Jeho nevlastní matka, královna vdova Visenya, okamžitě povolala z exilu Maegora, který převzal trůn na úkor prince Aegona, nejstaršího syna Aenyse.

​

Maegorova vláda byla krutá. Dokončil stavbu Rudé bašty, ale všechny dělníky nechal popravit. Bojoval proti Víře i proti následníkům svého bratra, přičemž v roce 43 AC zabil svého synovce Aegona i jeho draka Quicksilvera. Jeho mladší bratr Viserys ho přežil jen o rok, kdy byl Maegorem umučen při snaze získat informace o uprchlé královně matce Alyssa Velaryon a jejích dvou nejmladších dětech Jaehaerysovi a Alysanne. Když i po sňatku s Tyannou z Pentosu a lady Alys Harroway, která byla po narození mrtvého dítěte obviněna s nevěry a zrady a popravena s celým svým rodem, byl Maegor bez dědice, rozhodl si zajistění dědice dalšímy manželkamy. Roku 47 AC si vzal tři „Černé nevěsty“, všechny vdovy po mužích, které buď Maegor zabil či kteří padli za něho. Šlo o princeznu Rhaenu Targaryen (vdovu po princi Aegonovi Nekorunovaném), lady Jeyne Westerling a lady Elinor Costayne. Prozatím dědičkou jmenoval svojí praneteř, a dceru Rhaeny Targaryen, princeznu Aerea Tarharyen. Když v roce 48 AC zemřel za nejasných okolností na trůne, trůn získal Jaehaerys I. - poslední syn krále Aenyse.

​

Starý král

Jaehaerys I., známý jako Mírotvorce a Starý král, vládl pětapadesát let a urovnal vztahy s Vírou. Podporoval Doktrínu výjimečnosti, aby Víra přijala incestní sňatky Targaryenů, a vytvořil rozsáhlé zákoníky, prosadil velké reformy a rozšířil královské cesty i do tech nejzapadlejších koutů říše.

 

Za manželku pojal podle Targaryenského zvyku svou vlastní sestru Alysanne Targaryen, přezdívanou Dobrá královna Alysanne. Ta byla po celé manželství jeho nejbližším a nejdůvěryhodnějším rádcem.
Byla to ona, která se mimo jiné zasadila o to, že zrušil právo první noci, jež bylo pro jeho lid ponižující - šlo v něm o to, že pokaždé, když se někdo oženil, jeho lenní pán měl právo s novomanželkou strávit první noc. V roce 101 AC svolal Velkou radu, která měla zvolit nástupce po smrti králových dvou nejstarších synů Aemona a Baelona.

V

Velká rada

Když v roce 92 AC zemřel syn a dědic krále Jaehaeryse I. Targaryena, princ Aemon, Jaehaerys jako svého nového dědice vybral Aemonova mladšího bratra, prince Baelona, čímž přehlédl Aemonovu dceru a jediného potomka, princeznu Rhaenys. Toto rozhodnutí vedlo k Druhému sporu mezi králem Jaehaerysem a královnou Alysanne Targaryen.

​

Princ Baelon zemřel v roce 101 AC na prasklé slepé střevo, což Jaehaeryse znovu postavilo před nutnost volby následníka. Podporovatelé jak prince Viseryse Targaryena, nejstaršího syna prince Baelona a jeho sestry-manželky princezny Alyssy, tak Laenora Velaryona, syna princezny Rhaenys, údajně shromažďovali vojska na podporu svých nároků. Šířily se zvěsti, že lord Corlys Velaryon připravuje flotilu na obranu práv Laenora. Baelonův mladší syn, princ Daemon Targaryen, rovněž shromáždil menší armádu složenou z věrných rytířů a ozbrojenců pro případ, že by vypukla válka. Ze strachu před občanskou válkou král Jaehaerys povolal z Citadely svého jediného přeživšího syna, archmaestra Vaegona. Zda mu Jaehaerys nabídl trůn, nebo ho jen požádal o radu, není známo. Vaegon navrhl, aby o kandidátech rozhodli lordi, mistři a zástupci Víry na Velké radě. Jaehaerys souhlasil a slíbil, že přijme jakékoli rozhodnutí rady.

​

Rada zasedala třináct dní a posuzovala čtrnáct nároků. Devět méně významných bylo rychle zamítnuto. V dalších jednáních byla princezna Rhaenys Targaryen a její děti Laena a Laenor Velaryon byli přehlédnuti kvůli možnému silnému vlivu a hrozbě nadvlády lorda Corlyse Velaryona skrze manželství s princeznou. Princ Viserys se svého nároku vzdal nenadále po dohodě s lordem regentem Yorbertem Roycem zastupující mladou lady Jeyne Arryn, paní Údolí po tragické smrti lorda Cayla Arryna. Nejspíše se princ vzdal nároku kvůli situaci ohledně následnictví v Údolí. Jeho žena lady Aemma byla jako nejmladší dcera bývalého starého lorda Rodricka Arryna a tím i teta lady Jeyne. Princezna Rhaenyra by se tak jako sestřenice lady Jeyne mohla stát po její smrti novou lady Orlího hnízda. Údolí a rod Arrynů potřeboval stejně jako rod Targaryenů jasného nástupce zejména kvůli Seru Arnoldu Arrynovi, který se snažil prosadit svůj n​árok jako bratr zesnulého lorda Rodricka.

 

Shromáždění lordové se následně soustředili na tři hlavní kandidáty: prince Daemona Targaryena, archmaestrovi Vaegona a nečekaně princeznu Saeru Targaryen, která se neočekávaně vrátila z Essosu. Princezna Saera strávila bezmála dvacet let po Svobodných městech než se provdala za Triarchu Volantisu, Naelarra Daltheose, a jen rok před Radou ovdověla. Později Saera a Daemon uzavřeli tajnou dohodu, podle níž měl Daemon se vzdát stejně jako Viserys nároku a podpořit její nárok namísto Vaegonova, za což by mu ona zajistila rozvod a anulaci manželství s jeho manželkou lady Rhae Royce. Kvůli podivnému Daemonovu odstoupení od nároku a jeho nenadále podpoře Saery (možná i faktu, že Saera se stala jezdkyní prastaré dračice Vhagar a její nejstarší syn Elaemidon zas osedlal dračici Dreamfyre, jenž nikdo od dob královny Rhaeny nesedlal) se situace dále komplikovala. Nakonec se princezna Saera i přes neočekávanost stala nástupkyní trůnu s poměrem hlasů 3:1 vůči archmaesterovi Vaegonovi.

​

Král Jaehaerys I neodcestoval do Harrenhalu, aby se zúčastnil Velké rady. Když zpráva o verdiktu dorazila do Králova přístaviště, Jaehaerys hlasování respektoval, i přes jasné znechucení a jmenoval Saeru princeznou Dračího kamene. Ser Edric Blackwood, mladší bratr lorda Robba Blackwooda, byl vybrán jako pobočník krále, aby nahradil zesnulého prince Baelona.

 

Král Jaehaerys I Targaryen zemřel v roce 103 AC, ve věku devětašedesáti let. Jaehaerys zemřel ve své posteli, zatímco mu lady Alicent Hightower předčítala z knihy Unnatural History septona Bartha. Jeho tělo bylo zpopelněno v Dračí jámě a jeho popel byl uložen spolu s popelem Alysanne na Dračí kámen. Jeho říše truchlila, údajně dokonce i Dorne. Jaehaerys vládl 55 let, což z něj činilo nejdéle sloužícího panovníka na Železném trůnu, ať už před ním či po něm. Jeho vláda byla obdobím nebývalého míru a prosperity pro Západozemí.

​

Královna děvka

Uplynuli už dva roky od nástupu Saery I Targaryen na Železný trůn. Královna si svými ještě radikálnějšíma reformami a autokratickým vystupování tvoří nové nepřátelé. Zatím se Saera může spolehnout na výkonnou Malou radu, kam zasedl znovu lord Corlys Velaryon jako mistr lodí a její prvorozený syn a nový princ z Dračího kamene Elaemidon Targaryen jako mistr práva.

​

Královna si snaží najít vhodného choťe na znovu upevnění moci, kterou i přes podivné spojenectví s církví pomalu ztrácí. Taktéž její další děti; Helaena, Naerys a dvojčata Aelor a Aelora, vstupují do tohoto kola historie.